CD 7243 494056 2 2 (Monitor-EMI 1998)
CD 7243 494056 2 2 (Monitor-EMI 1998)
| Rusalka | Bára Basiková |
| Princ | Kamil Střihavka Petr Muk |
| Cizí kněžna | Yvetta Blanarovičová |
| Vodník | Petr Janda Jiří Schoenbauer |
| Ježibaba | Pavla Kapitánová Yvonne Přenosilová |
| Dvorní šašek | Vilém Čok |
V úvodu příběhu se divák seznamuje s vodní říší tančících víl, starostlivého Vodníka a Rusalky, čestvě zamilované do krásného, avšak života všemi doušky užívajícího si Prince.
Lesní žínky
Hou, hou, hou, hou, hou, hou, vyšel měsíc nad vodou.
Hastrmánku, měsíc stoupá, ve tvém okně už se houpá,
za chvíli se k tobě vloupá.
Hou, hou, hou, hou, hou, hou, vyšel měsíc nad vodou.
Hou, hou, hou, hou, hou, hou, vyšel měsíc nad vodou.
Zvědavě se v hloubku dívá,
po kameni ke dnu splývá,
hastrmánek hlavou kývá.
/:Hou, hou, hou, hou, hou, hou,
záhy mizí pod vodou. :/
Hou, hou, hou, hou, hou, hou,
vyšel měsíc nad vodou!
Po jezeře tančí vánek, probudil se hastrmánek.
Hastrmánek, tatrmánek ještě ve snu bloumá.
Hastrmánek chce se ženit, která z vás chce vodu pěnit,
dědka česat, lože změnit, dědka česat, lože změnit,
hou, hou, hou, hou, stát se hastrmanovou?
/: Hou, hou, hou, stát se hastrmanovou,
hou, hou, hou, bábou hastrmanovou. :/
Hou, hou, hou, hou, hou, hou,
hou, hou, hou…
Rusalka za svitu měsíce teskní po „svém“ Princi, který ji však coby vílu spatřit nemůže. Prochází se po hrázi a tamilovaně sní.
Rusalka
Měsíčku na nebi hlubokém, světlo tvé daleko vidí.
Po světě bloudíš širokém, díváš se v příbytky lidí.
Po světě bloudíš širokém, díváš se v příbytky lidí.
/: Měsíčku, postůj chvíli, pověz mi, pověz, kde je můj milý. :/
Vzkaž ty mu, stříbrný měsíčku, mé, že jej objímá rámě,
/: aby si alespoň chviličku vzpomenul tu a tam na mne. :/
Měsíčku, po nebi pluj s mým poselstvím,
že jeho osud je dnes osudem i mým.
Zasviť mu do daleka, nocí, nocí pluj.
Řekni mu, řekni, kdo že jej čeká.
Zasviť mu do daleka, nocí, nocí pluj.
/: Řekni mu, řekni, kdo že jej čeká.:/
Vodník, ani lesní víly nejsou z lásky Rusalky vůči princovi nikterak nadšeni. Vodní, starostlivý otec, přesto Rusalce navrhne, aby se se poradila s Ježibabou. Rusalka ji vyhledá v její čarovné chýši a věří se jí se svým trápením. Ježibaba slíbí, že Rusalce dá elixír který umožní aby byla viditelná i pro „lidskou havět“. Zanechat ve vodní řísi však musí svůj průsvitný vodní šat a svůj nádherný hlas. S princem, ani s nikým jiným nebude schopna promluvit jediného slova. Navíc je její odchod do světa lidí vystaven velké zkoušce princovy lásky. „A když svojí lásky/ neokusíš na světě/ zavržena poté skončíš prokletě./ Ztratíš-li svou lásku/ po níž cit vůj prahne/ kletba vodních mocí/ zas tě v hloubku stáhne!“ Rusalka přesto souhlasí a Ježibaba začně vařit zázračny elixír.
Ježibaba
Kapka krve dračí, deset kapek žluče,
teplé srdce ptačí, dokud ještě tluče
Skoč můj mourku, skoč a skoč, varem v kotli pozatoč.
Skoč můj mourku, skoč a skoč a varem v kotli pozatoč.
Čury mury fuk, čury mury fuk,
nelekej se větších muk!
Ještě v tuto chvíli, čas to věru krátký,
mezi lesní víly cesta vede zpátky.
Skoč můj mourku, hola hej, oheň řádně rozdmýchej.
Skoč můj mourku, hola hej, a oheň řádně rozdmýchej.
Když ti rady není, nejsem tím kdo brání.
V raním kuropění splň se tvoje přání!
Toť tvé lidské věno, které musíš píti.
Tím, co uvařeno, jazyk zdřevění ti.
Skoč můj mourku, hola hej, v hrdlo jí tu šťávu vlej.
Skoč můj mourku, hola hej, a v hrdlo jí tu šťávu vlej.
Čury mury fuk, čury mury fuk,
ale dál už ani muk!
Ježibaba a zvířecí havěť
Čury mury fuk, čury mury fuk,
čury mury fuk
Rusalka se poprvé objevuje ve světě lidí a Princ je její krásou okouzlen. Stále mu však uniká jako přelud za kterým se však Princ slepě a bezhlavě žene.
Princ
Vidino sladká, přesladká, jsi-li ty člověk, nebo pohádka?
Ochráncem zda jsi lesní zvěře, ukryté z rána v lesní keře?
Přišla jsi prosit za ni, sestřičko bílých laní?
Anebo sama vstříc mi jdeš, kořistí mojí býti chceš?
Svírá ti ústa tajemství, či navždy jazyk tvůj ztich´?
Němá-li ústa tvá, Bůh to ví, vylíbám odpověď z nich!
Odpověď záhadám, jež mě sem zlákaly,
jež mě sem volaly přes louky, přes trní, přes skály,
abych tu konečně v blažený dnešní den,
dítě, tvým pohledem náhle byl okouzlen!
Jaké máš v srdci svém tajemství ukryto?
Princ a sbor
Máš-li mě ráda, slůvkem pouhým zjev mi to!
Máš-li mě ráda, zjev mi to!
Princ
Vím, že jsi kouzlo, které mizí a rozplyne se v mlžný rej.
Na chvíli přestaň být pouhou vizí, ó, pohádko má, už mi neprchej!
Můj končí lov - nač myslit naň? Tys nejkrásnější moje laň.
Tys hvězdička zlatá. V noc temnou, pohádko má, pohádko má,
pojď se mnou, pojď se mnou. Pohádko má, pohádko má…
Obyvatelé zámku byli zvyklí na závavu, hony, tance a reje. Najednou je však Princ jako vyměněný. Všichni si šuškají o tom, že se zamiloval do jakési tajuplné bytosti, která nepromluví. Říkají, že ji objevil kdesi v hlubokých lesích. Ta žena je nejen němá, ale i jako bez života. Nad celou situací kroutí hlavou i pan farář. Mnozí by ji nejraději vyhnali ze zámku. Avšak Princ chystá zásnubní hostinu.
Hajný
Jářku, jářku, chlapče milý, odpověz mi, odpověz,
jakouže to kratochvíli chystají na zámku dnes?
To je hostí na síni a těch zmatků v kuchyni,
na stolech a na policích podivného náčiní?!
Cože okem ostřížím spousty zásob ve spíži
vrchní kuchař znenadání důkladně si prohlíží?
Kuchtíci
Strýčku, nemáš zdání, všem se krátí spaní.
V jakoukoliv chvíli denní o práci tu nouze není.
Staré dobré časy pryč jsou navždy asi.
Ani kámen na kameni nezůstal tu, vše se mění.
Člověk vyletěl by z kůže, za to všechno ženská může.
Pomysli si, pomysli si, co všichni v zámku říkají si!
Již týden doprovází Rusalka svého prince, avšak k naplnění lásky ještě nedošlo. Princ je nerpělivý. Rusalce vyznává lásku. V průběhu Princovi árie přijíždí se svým doprovodem cizí kněžna, která okamžitě upoutává Princovu pozornost.
Princ
Už týden dlíš mi po boku, krev má se v žilách pění.
Proč volíš cestu úskoků, kdy sen se v dívku změní?
Proč volíš cestu úskoků, kdy sen se v dívku změní?
Má sňatek dát mi teprve, co láska dávno chtěla,
aby rozhořela jsi do krve a byla ženou
a byla ženou, ženou mou zcela?
Proč studí tvoje objetí? Jsi štvána nepokoji.
Ty odvracíš se vzápětí, proč láskou vzplát se bojíš?
Já marně, marně dusím smutný cit.
Z náruče tvé se nelze vyprostit.
Byť stokrát byla bys chladná a nesmělá,
já chci tě získat v dnešní, v dnešní den.
Já chci tě získat, získat docela!
Cizí kněžna
Ne, není to láska, hněvivý je to cit,
že jiná dlí kde já, já chtěla být.
Když tedy já ho míti neměla,
ať to cizí štěstí, štěstí obou zhyne docela!
Snad na chvíli princ vzpomene si přec,
že pohostinným má být i milenec.
Má tomu štěstí, jímž vás blaží svět
váš cizí host jen němě pohlížet?
Princ
Hmm, výčitka to věru včasná
a z vašich rtů rád ji snáším.
I ženich věru, kněžno krásná,
je především jen sluhou vaším.
Cizí kněžna
A vaše kráska, citů vašich paní,
vás nepokárá za to slovem ani?
Či v pohledu svém tolik něhy má,
že s vámi mluví pouze svýma očima?
Princ
Leč oči její říci zapomněly,
že hostitel se nepozorným stal.
Nechť nahradí teď rychle, svolíte-li,
co roztržitý málem zanedbal.
Nač rozpaky tvoje? A proč se tolik chvěješ?
V svou komnatu pospěš a stroj se pro můj bál!
Cizí kněžna
Ó, oblékněte šaty přebohaté,
mám dvornost prince,
vy však srdce jeho máte!
Princ na Rusalku jakoby zapomněl a plně se dále věnuje Cizí kněžně. Od nedalekého jezera sleduje situaci Vodník, který je z Princova chování pobouřen a nešťasten zároveň. Finále první poloviny muzikálu končí jeho árií za strastiplné spoluúčasti dřívějších Rusalčiných družek a jiné vodní havěti.
Vodník
Celý svět nedá ti, nedá, čím vodní říše, čím rozkvétá.
Ubohá Rusalko bledá, v nádheru světa jsi zakletá!
Stokrát bys byla člověkem, ve jhu jsi spjatá odvěkém.
Ve jhu jsi spjatá odvěkém, stokrát, stokrát bys byla člověkem.
Co asi dá ti lidský svět? Smutný by byl tvůj návrat zpět.
Smutný a těžký návrat zpět. Co že asi dá ti tvůj lidský svět!
Byť měl tě člověk stokrát rád, navždy ho nemůžeš ty upoutat.
Byť měl tě člověk stokrát rád, navždy ho nemůžeš upoutat.
Voda tvá všude tě hledá, nadarmo zkouší tě obejmout.
Ubohá Rusalko bledá, zajatá do kouzla lidských pout.
Až se zas vrátíš k družkám svým budeš jen živlem smrtícím.
Budeš jen živlem smrtícím. Až se zase vrátíš ke družkám svým…
Vrátíš se žitím uvadlá, prokletí živlů jsi už propadla.
Vrátíš se žitím uvadlá, prokletí živlů jsi propadla.
Vodník a žínky
Co dá ti ten tvůj lidský svět, smutný a těžký bude tvůj návrat zpět.
Byť měl tě člověk stokrát rád, navždy ho nemůžeš upoutat.
Vodník
Ubohá Rusalko bledá, v nádheru světa zakletá!
Kočovní herci na zámku předvádějí hru ve které bílé růže zčervenají, což symbolizuje naplnění lásky, cestu ke svatbě. V našem případě však k tomu nedojde a růže zůstanou bílé. Souběžně se stylizovaným divadlem spatřujeme nešťastnou Rusalku, které si Princ přestal všímat a opodál její družky.
Dvorní šašek
Květiny bílé po cestě, po cestě všude kvetly.
Jel chlapec ke své nevěstě a den se zdál tak světlý.
Květiny rosou zkropené též mají svoji duši.
Že láska chmury zažene, to přece dávno tuší.
Šaškova družina
Nemeškej hochu, k milé spěš, dorosteš záhy v muže.
Zpátky až tudy pojedeš, pokvetou rudé růže.
Dvorní šašek a družina
Květiny bílé nejdříve v úpalu slunce zašly.
Ale ty růže ohnivé svatební lože krášlí.
Svatební lože krášlí.
Květiny rosou zkropené též mají svoji duši.
Že láska chmury zažene, to přece dávno tuší.
Květiny bílé po cestě, po cestě všude kvetly.
Jel chlapec ke své nevěstě a den se zdál tak světlý.
Jo, světlý… Tak světlý…
Víly
Na vodách bílý leknín sní, smutným ti druhem bude.
Pro tvoje lože svatební nekvetou růže rudé!
Rusalka navštíví ve vodní říši Vodníka aby si s pláčem vylila svoje srdce. Rusalka lituje, že svoje družky a vodní svět zradila a opustila. Vodník ji sice nabádá k vytvrvalosti a vyzývá k tomu, aby o jeho lásku usilovala znovu. Přesto v tuto chvíli Rusalka propadá beznaději.
Rusalka
/:Marno to je, marno to je, když prázdno zeje v srdci mém.
Marny jsou marny všechny vzdechy moje, když zpola jsem jen člověkem.
Marny jsou marny dnes všechny vzdechy moje, když zpola jsem jen člověkem! :/
Marno je lhát. Kde sliby teď jsou, když dělá, že neměl nikdy rád
Rusalku prostovlasou?
Jí (tedy cizí kněžně) hoří v očích vášně síla, té lidské vášně tak proklaté.
Mne chladná voda porodila a nemám, nemám vášně té!
Mne chladná voda porodila, já nemám, nemám vášně té!
Marno to je, marno to je, když prázdno zeje v srdci mém.
Marny jsou marny všechny vzdechy moje, když zpola jsem jen člověkem.
Marny jsou marny dnes všechny vzdechy moje, když zpola jsem jen člověkem!
Rusalka a sbor
Prokleta vámi,
Rusalka
pro něj ztracena,
Sbor
odvěkých živlů
Rusalka
hluchá ozvěna…
Ženou ani vílou nemohu být, nemohu zemřít, nemohu žít. Nemohu žít!
Nemohu zemřít, nemohu žít, nemohu zemřít, nemohu žít!!!
Vidíš je, vidíš? Jsou tu zas.
Jsou tu zas. Tatíčku, vodníčku, spas mě, spas…
Cizí kněžna se snaží stále upoutávat Princovu pozornost. V tom jí pomáhá nejen její ženskost, ale i dýmka s opiem. Princ však přesto chvílema v mysli bloudí za svojí ztrcenou Rusalkou. V rytmu tanga však přeci jen končí v náručí Cizí kněžny. Skutečnou vášeň, jak říká, nalezl teprve u ní. Co byla proti tomu studená krása vodní žínky!! Idylku však oběma přeruší Vodník svým proroctvím: „V jinou teď nárouč spěš si spěš/ objetí jejímu (Rusalčinu) neujdeš!“ Pric cítí, jak na něho působí tajemné síly, které jej táhnou od Cizí kněžny, která to považuje za svoji urážku. Se slovy „V hlubinu pekla bezejmenou/ pospěšte za svou vyvolenou“, opouští zámek i Prince.
Rusalka kdesi mezi světem lidským a světem vodní moci bezradně lká nad svým osudem a nejraději by zemřela. Sama si klade vinu nad tím co se stalo a omlouvá Prince, kterého stále miluje.
Rusalka
Necitelná vodní moci, stáhlas´ mě zas v hlubinu.
Proč v tom chladu bez pomoci nezhynu, proč nezhynu?
Mladosti své pozbavena, bez radosti sester svých,
pro svou lásku odsouzena teskním v proudech studených.
Není trestu bez pokání, osudu já kráčím vstříc.
Velkou lásku krutou daní splácím teskem bez hranic.
Za své vzal můj půvab sladký. Miláčkem svým prokleta
marně toužím k sestrám zpátky, marně toužím do světa.
Kde jste kouzla těch letních nocí nad kalichy leknínů?
Proč v tom chladu bez pomoci nezhynu, proč nezhynu?
Necitelná vodní moci, stáhlas´ mě zas v hlubinu.
Proč v tom chladu bez pomoci nezhynu, proč nezhynu?
Můj chlad zabil lásku jeho. On sám je přec bez viny.
Pro mne zůstal bez ničeho první, navždy jediný.
Necitelná vodní moci, proč v tvém chladu,
proč nezhynu, proč nezhynu?
Rusalka opět navštíví Ježibabu a prosí ji o radu, jak napravit co stalo se.
Ježibaba
Tak už jsi se navrátila! No, tos tam dlouho nepobyla.
Jak máš bledé tvářičky, jak tu stojíš o samotě.
Snad už ti po den celičký nechutnaly hubičky a lidské lože nehřálo tě?
Krátké bylo milování, po něm přijde naříkání.
Po hubičkách mužských úst, po hubičkách mužských úst, nekonečně dlouhý půst.
Jak jsi byla prostopášná! Dnes tě stihnou muka strašná.
To je za tvou lásku odměna. Tak jako cetka bezcenná jsi zrazena a odhozena.
To sis tedy nadrobila. Vaše velká láska byla jak ze špatného románu.
Teď spíše než jej po ránu tu spatříš fatu morgánu.
Miláček tě zavrh´, přestal tě mít rád.
Útěcha to slabá, že zas Ježibaba má ti pomáhat?
Po záletech světských, dcerko rozmilá, bys teď k sestrám ráda,
- čtu to ze tvých očí - se ráda vrátila.
Stýská se ti věru, kdo by to byl řek´?
Vždy vím, co si počít, vždy vím, co si počít,
na tvou bolest jistě najdu, najdu správný lék!
Tedy dám ti radu, dobrou radu dám.
Zda-li poslechneš mě, to ví jen rarach sám.
To ví jen rarach sám. To ví jen rarach sám.
Ježibaba Rusalce vysvětluje, že pouze lidskou krví lze smýt to živlů prokletí. Bude zas tím čím byla dříve, než ji zklamal svět. Avšak jen horkem lidské krve může ozdravět. Opustí ji všechna muka, šťastná bude hned, zahubí-li její ruka toho, kdo ji oklamal, podvedl a sved´. Rusalka je vyděšena. Che raději cítit věčnou kletbu svou a trpět v úzkostech, jen aby on, tedy Princ, mohl zůstat živ a šťasten. Žeziba je na nejvyšší míru popuzena, že Rusalka odmítá jeji pomoc a vyhání Rusalku ze své chatrče se slovy: „Prázdná ty vodní bublinečko,/ měsíční bledá zahalečko!/Jdi a z věků do věků/ seschni touhou po svém člověku!!!)
Rusalka je zpět ve světě vodním. Nikoliv však jako půvabná víla, nýbrž coby bludička, která bude na věčné časy lákat lidi do hlubin močálů.
Víly
Odešla jsi do světa, uprchla jsi našim hrám -
sestřičko ty prokletá, nesestupuj k nám!
V naše tance nesmí sem, koho člověk objal již.
Rozprchnem se, rozprchnem, jak se přiblížíš.
Není rady, pomoci, stýskat bude se i nám.
Den se stane půlnocí, propadla jsi tmám.
Zavržená nocí, dnem, přede všemi hledej skrýš.
Rozprchnem se rozprchnem, jak se přiblížíš.
Z tvého smutku vane strach v radostný náš hravý rej,
s bludičkami v bažinách za nocí si hrej.
Lákej lidi světlem svým, na rozcestí spěchej teď.
Světýlkem svým modravým do bažin je sveď.
Na hrobech a rozcestích jiných žínek najdeš rej.
K tanci víl aa sester svých už se nevracej,
už se nevracej!
Rusalka
Vyrvána životu, v hlubokou samotu
bez družek, bez sester mám se dát?
Miláčku, vím to vím, nikdy víc tě nespatřím.
Miláčku, vím to vím, Běda! Běda nastokrát!
Běda nastokrát!
Přes Rusalčino utrpení život ve vodní říši jde dále. Půvabné víly stále vesele tančí a vznášejí se nad vodou.
První víla
Mám, zlaté vlásky mám.
Druhá víla
Hrám svým se oddávám.
Třetí víla
Znám, taje lesů znám.
Všechny víly
Mám, zlaté vlásky mám.
Svatojánské mušky slétají se k nim,
o záři jejich světel já je poprosím.
První víla
Ruka moje bílá
vlásky mi teď rozpustila.
Druhá víla
Cizí noha vstoupit k nám
stěží by se odvážila.
Třetí víla
Měsíc vlásky češe
Druhá víla
svitem stříbrným.
První víla
Jindy vodní bleše
Všechny víly
ráda odpovím:
Mám, já mám,
já zlaté vlásky mám.
Mám, já mám,
zlaté vlásky mám.
Druhá víla
Mám, bílé nožky mám.
Trávou sem tam pobíhám.
Proběhla jsem palouk,
palouk celičký.
Poránu jen bosa
nožky smáčí rosa.
Neznám lidskou zlobu,
vášní vábničky.
Měsíček mi obul
malé zlaté střevíčky.
Všechny víly
Mám, já mám krásné zlaté vlásky mám.
Mám, já mám
První víla
krásné zlaté,
Druhá víla
zlaté,
Třetí víla
zlaté,
Druhá a třetí víla
zlaté,
Všechny víly
zlaté vlásky mám.
Dokola sestřičky, dokola,
v lehounký noční vánek.
Za chvíli z rákosí zavolá
zelený hastrmánek.
Princ zbaven opiového opojení si uvědomuje, že ztratil Rusalku, kterou miluje a že se k ní zachoval krutě. Bloudí v lesích a hledá ji.
Princ
Bílá moje lani! Bílá moje lani!
Pohádko, němý přelude! Mému naříkání, spěchu bez ustání
už konec asi nikdy nebude? Ode dne ke dni touhou štván
hledám tě v lesích udýchán. Noc když se blíží, tuším tě v ní,
chytám tě v mlze měsíční. Hledám tě marně na zemi.
Pohádko, vrať se mi, vrať se mi! Vrať se mi!
Vrať se moje lani! Bílá moje lani, kde jsi?
Při všem, co v mrtvém srdci mám, nebe i zemi zaklínám,
zaklínám Boha i běsy. Ozvi se, ozvi se, kde jsi! Kde jsi lásko má?!
Princ nakonec Rusalku nalézá. Je zamrzlá v kusu ledu na dně jezera. Z náručí ledu se sice osvobodí, avšak Princovi objímá nikoliv půvabnou vílu, nýbrž ohavnou bludičku. Přesto však Princ v ní stále vidí tu Ruslaku, kterou poznal a miloval dříve.
Rusalka
Miláčku, znáš mě, znáš? Miláčku, ještě vzpomínáš?
Princ
Jsi-li ty mrtva, znič mě vráz. Živa-lis ještě, spas mě, spas!
Rusalka
Živá, ani mrtvá, žena, ani víla, prokleta bloudím mátohou.
Marně jsem chvíli o náruči snila, věřila v zázrak, v lásku tvou.
Milenkou poté tvou jsem ráda byla, dneska jsem tvojí záhubou.
Nejsem, už nejsem, žena ani víla, jen pouhý přízrak nad vodou.
Princ
Bez tebe nechci a nemohu žít! Můžeš-li lásko, probůh odpustit?
Rusalka
Proč jsi mě volal v náruč svou, proč ústa tvá mi lhala?
Ted´ měsíční jsem vidinou v tvá muka neskonalá,
v tvá muka neskonalá, muka neskonalá…
Tebe teď šálím v nočních tmách, je zneuctěn můj klín
a s bludičkami na vodách tě svedu do hlubin, svedu tě do hlubin.
Tys hledal vášeň, vím to vím. A nenašels ji v mém chladném objetí.
V svou náruč tě vítám. Jen dneska, ne zítra.
Vždyť jakmile tě políbím, jsi ztracen, ztracen docela.
Princ
Líbej mě líbej, smír mi přej. V tvém spoután jsem náručí.
Nechci se vrátit ve světa rej. K smrti mě třebas teď ulíbej!
Rusalka
Ach princi, miláčku, zři můj žal! Proč jsi mě, Rusalku, oklamal?
Zda-li to víš, zda-li to víš, z náruče mé, že už se nevrátíš,
životem svým zradu zaplatíš.
Princ
Já všechno chci ti, všechno chci ti dát - líbej mě, líbej, tisíckrát!
Nechci se vrátit, zemřu rád, líbej mě, líbej, smír mi přej.
Nechci se vrátit, zemřu rád, nemyslím, nemyslím na návrat.
Rusalka
Láska má teď zmrazí všechen cit! Musím tě zahubit!
Musím tě v mrazivou náruč vzít!
Princ
Líbej mě, líbej, smír mi přej! Polibky tvoje hřích můj posvětí.
Polibky tvoje hřích můj posvětí. Umírám šťasten,
umírám šťasten ve tvém, ve tvém objetí…
Vodník a víly
Nadarmo v náruči zemřel ti,
marny jsou všechny tvé oběti,
ubohá Rusalko bledá!
Běda! Běda! Běda!
Rusalka
Za tvou lásku, za tu krásu tvou, za tvou lidskou vášeň nestálou,
za všechno, čím je proklet osud můj - lidská duše, Bůh tě opatruj.
Bůh tě opatruj…